Stávky v Bangladéši a evropské souvislosti
12. september 2008
V okolí bangladéšského města Dhaki propukla v letních měsících již několikátá vlna stávek zaměstnanců oděvních podniků. Do protestů, během nichž došlo k potyčkám a útokům na továrny, se zapojilo několik tisíc pracujících. Prvním důvodem protestů bylo propuštění 400 zaměstnanců bez jakéhokoliv odškodnění, druhým pak zmlácení dvou zaměstnanců ochrankou Ansar (dobrovolnická polovojenská stráž, vypomáhající podnikovým bezpečnostním službám).
Léto 2008
Pracující, kteří po násilném útoku ze strany Ansar dorazili na ranní směnu, byli informací o dalším útoku ochranky pobouřeni natolik, že napadli stanoviště Ansaru na pozemku továrny. Napadená ochranka odpověděla střelbou do davu, při níž byly zraněny 4 osoby.
10. 8. v Dhace protestovalo před branami továrny Polonia Garments Ltd, která zaměstnancům nevyplatila mzdy, na 300 pracujících. Poté, co protestující zjistili, že jsou brány zamčeny, probourali se dovnitř a začali ničit zařízení továrny. K protestujícím se nakonec přidala zhruba tisícovka pracujících z okolních továren a vyzbrojeni tyčemi a kameny zaútočili na továrny podél silnice spojující Dhaku a Tangail. Silnice byla zablokována přes dvě hodiny.
Několik příkladů přímých akcí za posledných 12 měsíců
Zmiňované akce nejsou nijak ojedinělým aktem, dalo by se říct, že jsou jen jedněmi z mnoha:
* Od 3. 9. 2007 v továrně Jute stávkovalo na 5 tisíc pracujících, kteří byli zaměstnáváni na dobu určitou. Zaměstnavatelé nedlouho předtím v podstatě všechny (včetně lidí zaměstnaných v podniku i 25 let) propustili a dali jim nové smlouvy na dobu určitou. Stávkující obvinili místní odbory z kolaborace se zaměstnavatelem, 16.9. jim došla trpělivost a došli si domů pro svého odborového lídra, kde mu trochu „naplácali“.
* Ve dnech 21.-23. 9. 2007 protestovalo přes 25 tisíc pracujících proti špatným pracovním podmínkám. V pátek opustili práci pracující v průmyslové zóně Tejgaon Industrial Area a uskutečnili divokou stávku. Protestující zablokovali práci továren a takřka všechny podniky musely ukončit práci dříve. Když se objevila policie a elitní vojenské jednotky, zaměstnanci s nimi začali bojovat a útočit na továrny. Došlo také k vzájemným potyčkám mezi stávkujícími a nestávkujícími pracujícími.
* V lednu 2008 muselo být kvůli násilným akcím pracujících (kteří se během protestů proti nevyplácení ani minimálních mezd střetli s policií, napadali továrny, stavěli barikády a podpalovali nákladní a osobní auta), dočasně uzavřeno ve speciální ekonomické oblasti Dhaka Export Procesing Zone (DEPZ) více než 350 továren. Nešlo o první případ – dočasně uzavřeny kvůli násilným protestům byly podniky v DEPZ již v září 2007. V DEPZ jsou stávky a protesty proti špatným pracovním podmínkám a častým smrtelným úrazům takřka pravidelně. 2. 1. také protestovalo několik tisíc pracujících proti propuštění několika zaměstnanců a zaměstnankyň oděvního podniku bez předchozího upozornění. K protestům se přidali lidi z více než 20 podniků. Jiná stávka donutila ředitele továrny SQ Sweaters Ltd v Mirpuru, Captaina Sheikha Arifa Ahmeda, podnik uzavřít. Příčinou stávky byla smrt jedné z kolegyň, Salmy, která zemřela vysílením. Podle stávkujících byla Salma přinucena pracovat na noční směně 30. 12. i přesto, že byla nemocná a fyzicky neschopna práce. Zaměstnavatel jí odmítnul poskytnout jeden volný den. Vedení továrny poté začalo tvrdit, že Salma ve zmíněný den v práci vůbec nebyla.
* V dubnu 2008 se zhruba 10 tisíc zaměstnanců z textilního průmyslu střetlo v Dhace s policií. Dožadovali se zvýšení mezd kvůli zdražení potravin. Během potyček byly zraněny desítky lidí, včetně policistů.
Evropské souvislosti - Polsko
Nejen Bangladéš, ale i Nepál, Bhútán, Vietnam nebo takřka celá střední Afrika jsou místa, kde se vyplácí nejmenší mzdy, dokonce menší než např. v Číně. Měsíční plat se zde pohybuje od 20 do 50 dolarů, bez existence jakéhokoliv sociálního zabezpečení. V Bangladéši např. šička vydělá 25 dolarů měsíčně, bez jakéhokoliv sociálního zabezpečení, kromě práva na jeden volný den v měsíci. Snad proto tam šijí všechny největší světové firmy. Přesto v této 140 milionové zemi je bez práce na 30 milionů lidí. Tento stav nahrává i jiným „podnikatelským“ záměrům. Např. polská firma Promoman podepsala s bangladéšskou vládou smlouvu a hodlá do Polska z této země dovážet levnou pracovní sílu pro stavební firmy. Průměrný plat v polském stavebnictví je okolo 3 300 zlotých, dovezení bangladéšští pracující se však budou muset spokojit s pouhými 1200-1300 zl. měsíčně. I přesto však, podle slov zástupce firmy Promoman, „budou muset být spokojeni“.
Podle informací z polského portálu „CIA“ zpracoval Martin Koudelka